Všeobecné zklamání z fungování českých politických elit oživilo v české společnosti diskusi o přímé demokracii. V pravlasti referend, Švýcarsku, byl letos úplný svátek přímé demokracie. Zatímco v průměru si Švýcaři v minulém desetiletí vystačili s nějakými sedmi referendy, letos si jich nadělili rovnou jedenáct. Větší část se zabývala věcmi praktickými, jako je liberalizace otvírací doby benzinových pump (většina volila ano), zdražení dálničních známek (nepřekvapivá většina pro ne), zrušení branné povinnosti (Vilém Tell říká ne) či možností daňových odpisů na rodiče, o které pečují ve stáří děti (opět ne) či změnách v územním plánování (ano). Menší část referend se týkala čistě politických témat, jako je například populistický návrh zákona o přímé volbě spolkové rady (ne) či zpřísnění azylového zákona (drtivé ano).
Dvě referenda se od čistě praktických, či naopak čistě politických témat výrazně odlišovala - týkala se omezení platů vrcholových manažerů. První, březnové referendum se navzdory poněkud dryáčnickému názvu "proti zlodějským platům" pohybovalo v rámci rozumných požadavků - zavázalo zákonem akciové společnosti obchodované na švýcarské burze, aby ve svých stanovách zakotvily vyšší míru kontroly akcionářů nad manažerskými platy. Kromě toho návrh zákona obsahoval i ustanovení, že banky, sloužící jako držitelé akcií pro jiné konečné vlastníky, nesmí o manažerských odměnách hlasovat - snad se zdůvodněním, že nemají na hospodaření společností dostatečný ekonomický zájem.
O pouhého půl roku poději zažilo Švýcarsko další referendum na téma manažerských platů, které prosadili pod heslem spravedlivých platů mladí socialisté. Oproti jarnímu referendu nabízelo "řešení" mnohem přímočařejší - žádný plat ve firmě by neměl přesahovat dvanáctinásobek platu nejhůře placeného zaměstnance. Ekonomická analýza, o kterou se návrh opírá, je odzbrojující svou naivitou. Žádný pracovník přece nemůže za jediný měsíc přinést firmě větší užitek než jiný za rok! Takže parta dvanácti nočních vrátných z automobilky prostě nemůže mít pro firmu menší hodnotu, než má například vedoucí konstrukčního týmu připravující nový model, bez kterého může firma přijít na buben, anebo třeba dobýt svět.
Pozitivní zprávou je, že druhé referendum propadlo, pro návrh však hlasovala nezanedbáníhodná minorita. Schopnost zamítnout populistický návrh, kterou Švýcaři prokázali, je rozhodně následováníhodná. První referendum "proti zlodějským platům" naopak prošlo. Zákon, který prosadilo, není nijak radikální a řada jeho ustanovení není nijak nerozumná. Je ovšem otázkou, zda dává smysl, aby o podobných věcech rozhodovalo lidové hlasování.
Nemám pochyby o tom, že to rozumné není. I rozumní Švýcaři sesbírali nejen letos dostatek podpisů pro konání referend s dost výstředními cíli. Ale nejen výstředními: když voliči rozhodovali o tom, že se nemají zdražit dálniční známky, brali spíše v úvahu, jaký způsob financování dálnic je optimální a nejvíce spravedlivý, nebo hlasovali spíše o tom, zda chtějí v lednu vytáhnout z peněženky na koupi dálniční známky o pár bankovek více? Referendum by mělo být vyhrazeno zásadním, neopakovatelným rozhodnutím, jež se týkají státního zřízení, vstupu do EU či snad přijetí eura. Řídit jejich prostřednictvím stát nelze, a ani referendy proslulí Helvéti se o to nijak nesnaží.
Poznámka na konec: osobně se domnívám, že přehnané manažerské platy problém skutečně představují. Jestliže za rok či dva vydělá manažer tolik, že mu to stačí na celý život, má mnohem slabší motivaci k budování dlouhodobé kariéry a svá rozhodnutí provádí s ohledem na příliš krátký časový horizont. To je však téma na samostatný článek, ne na referendum.
