Titulky u zpráv z nedávno zveřejněného Eurobarometru, výzkumu veřejného mínění ve všech státech Evropské unie, hlásaly na českém internetu hrdě, že jsme největší euroskeptici hned po zemích nejvíce postižených krizí, jako je Řecko, Kypr, Portugalsko a Slovinsko. Podobně si vedeme i v pohledu na budoucnost - na otázku, zda si ekonomika povede v příštím roce lépe, či hůře, nás s 42 procenty pesimistických odpovědí překonává pouze zmíněný čtyřlístek.

Nemusíme se však spoléhat pouze na průzkumy veřejného mínění. Práce v mezinárodní firmě mi umožňuje mezinárodní srovnání přímým pozorováním. V průběhu let jsem se účastnil řady společných školení, teambuildingů a jiných korporátních kratochvílí a poměrně pravidelně jsem pozoroval, že čeští účastníci přijímali všechno s výrazně vyšším skepticismem než účastníci z jiných zemí.

Zatímco takoví Američané se do různých aktivit vyloženě hnali, většina našich sousedů do toho šla s jistým váháním a česká delegace zpravidla se zakaboněným výrazem čekala, zda se akci nelze nějak vyhnout. Každý šéf v České republice si občas musí klást otázku za milion dolarů, jak nadchnout kolektiv složený z tak skeptických individualit. Nedávno jsem se účastnil diskusního večera se Zbyňkem Frolíkem, majitelem, ale více než to hybatelem firmy Linet. Během své barvité kariéry vyzkoušel ledacos, od pěstování kytek, ekonomického řízení státního špitálu až po výrobu nemocničních postelí. Jeho vyprávěním o cestě k úspěchu se prolínalo jedno téma: důraz na motivaci lidí, na to, jak je přimět k práci na společném cíli. Třeba tím, že do řešení složitých problémů zapojí lidi od vývojáře po uklízečku.

Výsledky firmy ukazují, že jeho motivační snaha není marná. Zeptat se zkušenějšího není žádná ostuda, a tak jsem mu položil verzi shora zmíněné otázky: Jak své spolupracovníky v nejlepším slova smyslu zblbnout, když jsou, jako správní Češi, brblající skeptici? Odpověď jsem si vykoledoval: Hlavně nesmí brblat šéf. Zbyněk Frolík však dělá víc než to, že nebrblá. Již na dálku z něj čiší nadšení pro firmu a víra v její úspěch.

U nás byl prototypem takového přístupu třeba Jack Stack v České spořitelně. Pamatuji si, jak po nástupu při slučování místní pobočky Erste Bank s Českou spořitelnou na sobě trhal trička s jedním a druhým logem, až skončil v triku s dvojím logem. Mnozí to považovali za teatrální. Ale když zjistili, že Jack svou vášeň pro firmu nepředstírá, strhnul i pochybovače.

Beru si z toho dvě ponaučení: ze Zbyňka Frolíka, že šéf nebrblá. A z Jacka Stacka, že nadšení pro věc nelze předstírat - a že by se na českém korporátním nebi pár nevěrohodných rozjásanců najít dalo. A pokud jde o všeobecné mrmlání, měli by si na něj dát pozor i nešéfové. Našinec se zbytečně naštve a nic z toho nemá. Když nic jiného, počasí dobré náladě přeje.