Řízení, a to zejména velkých korporací, pouze pomocí KPI, však představuje i velká rizika. Svou lekci na toto téma dostal svět v podobě současné finanční krize.

Ještě v nedávné minulosti hrály ve Spojených státech na hypotečním trhu významnou roli v podstatě lokální savings and loans (malé místní banky), které ovšem doplatily již před lety na neschopnost řídit rizika spojená se změnami úrokových sazeb. Jenže předkrizové období už bylo charakterizováno dominancí velkých korporací plně specializovaných na akvizice firem, na úvěrování a správu, na přeprodej balíků úvěrů a konečně další dílčí činnosti.
Manažeři jeli podle přesně stanovených cílů v duchu KPI. Armády specialistů s dokonalou, přesně měřitelnou motivací spustily mechanismus, který nasekal katastrofální množství hypoték tak podřadné kvality, že by je v tradičním modelu neposkytl ani ten největší zoufalec mezi úvěrovými institucemi.

Nemusím však chodit do Spojených států. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nadměrná důvěra v přesně měřitelné KPI v konzultačních firmách vede k tomu, že nejlepších „výsledků“ dosahují ti nejlepší kouzelníci s excelem.
A věřte mi, že opravdu vím, o čem mluvím. Nejsem přesvědčen, že je možné vymyslet tak dokonalá KPI, se kterými si není možné řádně pohrát. Manažeři by si proto měli vždycky ponechávat možnost korigovat papírové výkony zdravým rozumem. Nedávno jsem se účastnil snídaně Českého institutu ředitelů na téma motivace. Jeden z významných členů, někdejší šéf jednoho z největších českých podniků, popsal postup svého vlastního hodnocení zahraniční centrálou.

Jeho nadřízený s ním prodiskutoval dosažené finanční výsledky, a podle vlastního úsudku stanovil výši bonusu. Takový postup požaduje jednak zralost a vyváženost úsudku nadřízeného, vysokou míru důvěry hodnoceného a lze jej aplikovat jen u malého množství přímo řízených spolupracovníků. Při veškeré nostalgii po šéfovi typu moudrého otce se bez KPI v praxi neobejdeme. Key performance indicators jsou, podobně jako mnoho jiných vynikajících objevů lidstva, dobrým sluhou, ale zlým pánem. Pakliže nejsou korigovány zdravým rozumem, může se stát, že budoucí studenti hospodářské historie budou muset prozkoumat slovník, aby zjistili, že zkratka KPI neznamenala ve své době „key performance idiocy“.